Moje sestra žije na krbové římse

Jamiemu je deset let. Má sestru Jas. Její dvojče Rose „žije“ na krbové římse. Umřela a její popel je uložen v urně. Jamie a Jas se odstěhovali s tátou z Londýna, aby začali nový život na venkově Anglie. Máma se odstěhovala za jiným mužem. Jestli se vám zdá, že už to teď to mají děti složité, tak vězte, že bude hůř. Táta dost pije, Jas nejí, v nové škole to taky moc fajn není… A přesto je tato kniha skvělá! Je o morálních hodnotách, o přátelství, o rozhodování, kdy je lepší se pomstít, a kdy přijmout prohru, je o pochopení a lásce, a taky je o smutku. Doporučuji ji čtenářům tak od třinácti let, kteří se podobných příběhů nebojí, tato kniha je určitě obohatí. Měli jsme někdy přítele, kterého vám zakazovali…

Jana Šmejkalová

Poštou havraní

Překrásná kniha básní, která potěší duši svojí literární i výtvarnou kvalitou. Autor Radek Malý tentokrát při tvorbě postupoval obráceně. Tradičněji bývá zvykem psát, a pak požádat ilustrátory o kresby. V případě této sbírky básní Radek Malý postupoval naopak a na kresby ilustrátora Pavla Čecha skládal básně. Strašně mě bavilo si obrázky nejprve prohlédnout a přemýšlet co bych u nich popsala já, a pak číst a žasnout nad tím, jak to Radek Malý skvostně popsal a zveršoval sám. Bravo oběma pánům!
Další kniha, kterou nutně potřebuji mít doma a vracet se k ní…

Jana Šmejkalová

O Červenáčkovi

Spisovatel a ilustrátor Pavel Čech v knize o Červenáčkovi složil hold Jaroslavu Foglarovi. Chtěl s pokorou navázat na příběh Rychlých šípů a nakreslil a napsal jak to mohlo být dál…
Hlavní postavou této knihy je kluk přezdívaný Červenáček, protože s oblibou nosí červenou čepičku, tak zvanou lodičku. Spolu s dalšími kamarády mají partu Rychlých šípů. Červenáček s Mirkem Dušínem, Rychlonožkou, Jarkou Metelkou a Jindrou Hojerem prožili skvělá dobrodružství. Společně vydávali časopis Tam-Tam. Vydávali se na nebezpečné výpravy do Stínadel, které střežila parta Vontů. Tento příběh je osamělým putováním Červenáčka a jeho vzpomínáním.
Jsem opravdu skalní fanynka literárních a výtvarných děl Pavla Čecha, ale tato kniha je první, která se mi nelíbila. Myslím, že příběh Červenáčka je příliš skeptický a že nebylo potřeba nám prozradit, jak to s kluky skončí, i když je to velmi reálné. Na tento web dávám knihy, které doporučuji a tuto sem dávám proto, že chci abyste si ji také přečetli a mohli jsme si o ní popovídat…

Jana Šmejkalová

Prašina, Černý Merkurit

Při čtení první knihy Vojtěcha Matochy Prašina i při čtení té druhé s podnázvem Černý Merkurit se skvělými ilustracemi Karla Osohy mám vždy nutkavou potřebu jít Prašinu do Prahy hledat. Dokonce jsem litovala, že jsem si ulice a místa rovnou při čtení do mapy nezaznamenávala. Však ona se mapa jistě na internetu časem objeví… Další díly povedených knih nejsou vždy zárukou kvality, ale tento druhý díl tajuplného příběhu se povedl. Autor nás opět přivádí do části Prahy, ve které nefunguje elektřina. Jirka a jeho kamarádka En se potulují prašinskými ulicemi, aby odhalili tajemství černého merkuritu. Čtenář zjistí co způsobuje nefunkčnost elektriky i co může napáchat dynamit, merkurit a nedej bože černý merkurit. Kniha si svojí napínavostí nezadá s románem pro dospělé. Moc se těším na třetí závěrečný díl. Jo, a plánuji procházku Prašinou…

Jana Šmejkalová

To je metro, čéče!

Desetiletý žák základní školy Karel Kroupa chodí každý školní den odpoledne do družiny a strašně ho to tam nebaví. Proto o vánocích napíše Ježíškovi dopis s prosbou, aby alespoň vždy ve středu do nudné družiny nemusel. Ježíšek mu odpoví a přání mu splní. Každou středu bude malého Karla vyzvedávat Karel Kroupa nejstarší a bude ho brát sebou do metra.
Zprvu se nezdá, že by to mohlo být lepší, než chození do družiny, vždyť metro každý Pražák zná, ale děda Karel v něm celý život pracuje a zná ho úplně dokonale. Svému vnukovi tak zprostředkuje to nejbáječnější dobrodružství a poznávání.
Věděli jste třeba, že metro má tři trasy, zelené Áčko, žluté Béčko a červené Céčko. Že metro má 61 stanic. Všechny koleje jsou dohromady dlouhé 65,2 kilometrů. Že metro vlastní 730 vozů. Že jezdí na elektřinu, která je odebírána z boční kolejnice. A to jsou informace jen ze dvou komiksově upravených stránek.
Kniha je fantasticky ilustrovaná dvěma výtvarníky Janem Šrámkem a Veronikou Vlkovou, kteří spojili dvě techniky, a to počítačovou grafiku s kreslenými ilustracemi. Autorka Milada Rezková odvedla skvělou práci na poli literatury pro děti. Bravo!
Knihu si kupte, přečtěte a až pojedete metrem, tak si na ni určitě vzpomenete…

Jana Šmejkalová

Příběhy pro kluky, kteří se nebojí být výjimeční 2

Tento druhý díl knih o výjimečných chlapcích a mužích mě trochu překvapil tak vysokým množstvím LGBT osob. Vůbec nic proti nim nemám, jen konstatuji, že mě překvapilo to množství. Jsem osobně ráda, že mají všechny orientace zelenou a podporu. V tomto díle se čtenáři setkají se sportovci, hendikepovanými, lékaři, vynálezci, kuchaři, umělci, vědci, mysliteli, bojovníky, duchovními a jinými zajímavými osobnostmi. Opět jsem si často na internetu dohledávala díla, co například umělci udělali, a také jsem několik stránek četla vždy těm dětem, které zajímá třeba Rubikova kostka nebo současný fenomén Pokémonů.
Máte svůj vzor v někom koho znáte z knih…

Jana Šmejkalová

Tajemství Oblázkové hory

Kniha byla v roce 2019 nominována na literární cenu Magnesia Litera. Tento dobrodružný příběh party drsných dětí, které si v mluvě ani skutcích rozhodně neberou servítky, zaujme hned od začátku. Postupně se hlavními hrdiny příběhu stávají dívka Kristýna, zvaná drsně Krisa a trochu ustrašený, na okraji party stojící kluk Martin, pro svůj menší vzrůst posměšně nazývaný Prcek. Tyto dvě děti se dostanou do „jiného“ světa, ve kterém se z počátku moc nevyznají, ale stále víc v něm začínají nacházet smysl, a dobrodružství, které je potká je strhující.
Obdivuji spisovatelku Báru Dočkalovou za to, jak moc se jí vyprávění příběhu její první knihy povedlo. Je mnohovrstevné a mám již zpětnou vazbu z knihovny, že příběh se dětem moc líbí.
Pojďte si přečíst, a pak i představit, co bychom uviděli my po nahlédnutí do Oblázkové hory…

Jana Šmejkalová

Továrna na sny

Anie Songe je blogerka. Její pravé jméno je Aneta. Od pasu nahoru je lesní víla a od pasu dolů ta mořská s ocasem. Přesně tak se ta půvabná žena popisuje v knize z roku 2016. V knize se dočteme mnoho příběhů z jejího života. Anie měla hezké dětství a těžké období puberty, kdy se nervově zhroutila s nepřesnou diagnózou anorexie. Tuto půvabnou dívku znám z Instagramu a vždy mi přišla neuvěřitelně krásná, proto jsem této pasáži ani nemohla uvěřit. Že někdo tak krásný měl pocit, že je nedokonalý. A Anie to v knize sama píše: „Mít se rád je jednou z nejdůležitějších a zároveň nejtěžších věcí pro to, abyste byli v životě spokojení, protože všechno, co se nám děje, vychází z nás.“
Její kniha je o snech, které máme mít, o tom, že to co budeme vysílat do vesmíru se nám vrátí, kniha je o hledání a nacházení lásky, o plnění snů, o spokojenosti, sebepřijetí a sebelásce, která je potřebná. Anie knihu sama doplnila ilustracemi. Mám jednu malou připomínku, a to že zvolená velikost fontu je opravdu příliš malá, aby se kniha pohodlně četla. Pokud vás životní příběh víly Anie zaujal, doporučuji kouknout na Instagram: https://www.instagram.com/anie_songe/ Facebook: https://www.facebook.com/AnieSongeBlog/ nebo web: https://aniesonge.com/

Jana Šmejkalová

Na procházce ve vlaku

Toto je to nejkrásnější leporelo jaké jsem za celý svůj život viděla! Opravdu. Kupte si ho, půjčte si ho v knihovně, zkrátka si ho obstarejte, a důkladně si ho prohlédněte. Je nádherné. O vizuální stránku se postarala výtvarnice Tereza Vostradovská a leporelo vytvořila formou koláže z textilu a malby. Spisovatel Radek Malý knížku naplnil krásnými básničkami. Leporelo vás zaveze na výlet vlakem. Projdete si všechny kupé. Leporelo také krásně stojí na svých kolečkách, tak jak má správné harmonikové leporelo pěkně stát. Už se těším na vnoučata, až jim ho jednou daruji…

Jana Šmejkalová

Francesco Tirelli a jeho zmrzlinářství

Každé dítě má rádo zmrzlinu. Tato kniha je o italské rodině Tirelliů. Strýček Carlo měl zmrzlinářský stánek. Každý den se za ním vypravil malý Francesco a strýček se ho ptal, jakou zmrzlinu si dá? Na to klučina vždy odpověděl: „na pořadí nesejde“! Dospělý Francesco začal žít v maďarském hlavní městě Budapešti. Vzpomínal na lahodnou pochoutku svého dětství, až se rozhodl sám cukrárnu provozovat. Podnik to byl úspěšný a oblíbený, ale jen do té doby, než vypukla druhá světová válka. Pak byla cukrárna zavřená a opuštěná. Začalo pronásledování židů. Francesco přemýšlel, jak by mohl utiskovaným pomoci a jeden velký, šlechetný nápad dostal. Příběh této dětské knihy vychází ze skutečné události. Je o lásce…

Jana Šmejkalová