Proč nehraje King Kong ping-pong?

Číst dětem básničky je skvělé. Mám vyzkoušeno, že když jsou básně dobře napsané, děti to baví. Tato kniha od Miloše Kratochvíla je přesně tak výborně napsaná. Četla jsem básničky synovi, a ten si jich několik hned s chutí zapamatoval, a pak je pro obveselení rodiny recitoval. Přesně tak to má být. Knihu doplnil ilustracemi Milan Starý a jeho kresby zaslouží také velký potlesk. Je to fajn, když se dílo povede.
Kniha je rozdělena do částí: Lidové a člověčí, Nejlíp je nám jedině ve veselé rodině, Taky se vám to tak jeví, že se toho hodně neví?, Kolik Snad se vejde do jednoho Asi a Každá první láska kluky trochu spráská. No a už víte, proč King Kong nemůže hrát ping-pong…?

Ukázka z knihy:

V Himaláji v Tibetu

V Himaláji v Tibetu
neseženeš briketu.
K topení však stačí
i suchý trus jačí,
takže si kup jaka,
který hodně kaká.

Jana Šmejkalová

Poštou havraní

Překrásná kniha básní, která potěší duši svojí literární i výtvarnou kvalitou. Autor Radek Malý tentokrát při tvorbě postupoval obráceně. Tradičněji bývá zvykem psát, a pak požádat ilustrátory o kresby. V případě této sbírky básní Radek Malý postupoval naopak a na kresby ilustrátora Pavla Čecha skládal básně. Strašně mě bavilo si obrázky nejprve prohlédnout a přemýšlet co bych u nich popsala já, a pak číst a žasnout nad tím, jak to Radek Malý skvostně popsal a zveršoval sám. Bravo oběma pánům!
Další kniha, kterou nutně potřebuji mít doma a vracet se k ní…

Jana Šmejkalová

O Červenáčkovi

Spisovatel a ilustrátor Pavel Čech v knize o Červenáčkovi složil hold Jaroslavu Foglarovi. Chtěl s pokorou navázat na příběh Rychlých šípů a nakreslil a napsal jak to mohlo být dál…
Hlavní postavou této knihy je kluk přezdívaný Červenáček, protože s oblibou nosí červenou čepičku, tak zvanou lodičku. Spolu s dalšími kamarády mají partu Rychlých šípů. Červenáček s Mirkem Dušínem, Rychlonožkou, Jarkou Metelkou a Jindrou Hojerem prožili skvělá dobrodružství. Společně vydávali časopis Tam-Tam. Vydávali se na nebezpečné výpravy do Stínadel, které střežila parta Vontů. Tento příběh je osamělým putováním Červenáčka a jeho vzpomínáním.
Jsem opravdu skalní fanynka literárních a výtvarných děl Pavla Čecha, ale tato kniha je první, která se mi nelíbila. Myslím, že příběh Červenáčka je příliš skeptický a že nebylo potřeba nám prozradit, jak to s kluky skončí, i když je to velmi reálné. Na tento web dávám knihy, které doporučuji a tuto sem dávám proto, že chci abyste si ji také přečetli a mohli jsme si o ní popovídat…

Jana Šmejkalová

Prašina, Černý Merkurit

Při čtení první knihy Vojtěcha Matochy Prašina i při čtení té druhé s podnázvem Černý Merkurit se skvělými ilustracemi Karla Osohy mám vždy nutkavou potřebu jít Prašinu do Prahy hledat. Dokonce jsem litovala, že jsem si ulice a místa rovnou při čtení do mapy nezaznamenávala. Však ona se mapa jistě na internetu časem objeví… Další díly povedených knih nejsou vždy zárukou kvality, ale tento druhý díl tajuplného příběhu se povedl. Autor nás opět přivádí do části Prahy, ve které nefunguje elektřina. Jirka a jeho kamarádka En se potulují prašinskými ulicemi, aby odhalili tajemství černého merkuritu. Čtenář zjistí co způsobuje nefunkčnost elektriky i co může napáchat dynamit, merkurit a nedej bože černý merkurit. Kniha si svojí napínavostí nezadá s románem pro dospělé. Moc se těším na třetí závěrečný díl. Jo, a plánuji procházku Prašinou…

Jana Šmejkalová

To je metro, čéče!

Desetiletý žák základní školy Karel Kroupa chodí každý školní den odpoledne do družiny a strašně ho to tam nebaví. Proto o vánocích napíše Ježíškovi dopis s prosbou, aby alespoň vždy ve středu do nudné družiny nemusel. Ježíšek mu odpoví a přání mu splní. Každou středu bude malého Karla vyzvedávat Karel Kroupa nejstarší a bude ho brát sebou do metra.
Zprvu se nezdá, že by to mohlo být lepší, než chození do družiny, vždyť metro každý Pražák zná, ale děda Karel v něm celý život pracuje a zná ho úplně dokonale. Svému vnukovi tak zprostředkuje to nejbáječnější dobrodružství a poznávání.
Věděli jste třeba, že metro má tři trasy, zelené Áčko, žluté Béčko a červené Céčko. Že metro má 61 stanic. Všechny koleje jsou dohromady dlouhé 65,2 kilometrů. Že metro vlastní 730 vozů. Že jezdí na elektřinu, která je odebírána z boční kolejnice. A to jsou informace jen ze dvou komiksově upravených stránek.
Kniha je fantasticky ilustrovaná dvěma výtvarníky Janem Šrámkem a Veronikou Vlkovou, kteří spojili dvě techniky, a to počítačovou grafiku s kreslenými ilustracemi. Autorka Milada Rezková odvedla skvělou práci na poli literatury pro děti. Bravo!
Knihu si kupte, přečtěte a až pojedete metrem, tak si na ni určitě vzpomenete…

Jana Šmejkalová

Tajemství Oblázkové hory

Kniha byla v roce 2019 nominována na literární cenu Magnesia Litera. Tento dobrodružný příběh party drsných dětí, které si v mluvě ani skutcích rozhodně neberou servítky, zaujme hned od začátku. Postupně se hlavními hrdiny příběhu stávají dívka Kristýna, zvaná drsně Krisa a trochu ustrašený, na okraji party stojící kluk Martin, pro svůj menší vzrůst posměšně nazývaný Prcek. Tyto dvě děti se dostanou do „jiného“ světa, ve kterém se z počátku moc nevyznají, ale stále víc v něm začínají nacházet smysl, a dobrodružství, které je potká je strhující.
Obdivuji spisovatelku Báru Dočkalovou za to, jak moc se jí vyprávění příběhu její první knihy povedlo. Je mnohovrstevné a mám již zpětnou vazbu z knihovny, že příběh se dětem moc líbí.
Pojďte si přečíst, a pak i představit, co bychom uviděli my po nahlédnutí do Oblázkové hory…

Jana Šmejkalová

Továrna na sny

Anie Songe je blogerka. Její pravé jméno je Aneta. Od pasu nahoru je lesní víla a od pasu dolů ta mořská s ocasem. Přesně tak se ta půvabná žena popisuje v knize z roku 2016. V knize se dočteme mnoho příběhů z jejího života. Anie měla hezké dětství a těžké období puberty, kdy se nervově zhroutila s nepřesnou diagnózou anorexie. Tuto půvabnou dívku znám z Instagramu a vždy mi přišla neuvěřitelně krásná, proto jsem této pasáži ani nemohla uvěřit. Že někdo tak krásný měl pocit, že je nedokonalý. A Anie to v knize sama píše: „Mít se rád je jednou z nejdůležitějších a zároveň nejtěžších věcí pro to, abyste byli v životě spokojení, protože všechno, co se nám děje, vychází z nás.“
Její kniha je o snech, které máme mít, o tom, že to co budeme vysílat do vesmíru se nám vrátí, kniha je o hledání a nacházení lásky, o plnění snů, o spokojenosti, sebepřijetí a sebelásce, která je potřebná. Anie knihu sama doplnila ilustracemi. Mám jednu malou připomínku, a to že zvolená velikost fontu je opravdu příliš malá, aby se kniha pohodlně četla. Pokud vás životní příběh víly Anie zaujal, doporučuji kouknout na Instagram: https://www.instagram.com/anie_songe/ Facebook: https://www.facebook.com/AnieSongeBlog/ nebo web: https://aniesonge.com/

Jana Šmejkalová

Zeď: jak jsem vyrůstal za železnou oponou

Autora Petra Síse se prý jednou zeptal jeho syn, jaký je on americký usedlík, zda hodný nebo zlý. Tato otázka vnukla kreslíři a spisovateli nápad vytvořit tuto jedinečnou knihu jako odpověď synovi a jako geniální připomínku událostí naší země, na které bychom rozhodně neměli zapomenout. Kniha je vyprávěna pomocí kreseb, tak specifických pro Petra Síse. Jeho linky, tečky, barevné ladění je úžasné. Celá kniha je skvělá!
Vypráví příběh chlapce od jeho narození v roce 1948 v Československu. Ilustruje jeho dětství a dospívání v době totality. Popisuje události kolem roku 1968. Příběh této knihy končí událostmi po 17. listopadu 1989.
Doporučuji mít knihu v knihovně a ukazovat ji dětem a připomínat její obsah dospělým…

Jana Šmejkalová

Strakáč a Tioni

Kniha je pro děti, které hledají sílu. To je skvělé!
Vypráví příběh chlapce, který má po celém těle světlé skvrny. Děsí ho to. Ostatní děti si s ním zpočátku normálně hrají a kamarádí. Ale potom se to změní. Začnou se posmívat. Jsou to zkrátka Tioni. Ti ostatní, relativně normální, bez výrazných odlišností. Ale proč se vlastně posmívají, kde je ta hranice normálnosti? Máme být všichni stejní?!
Strakáč se skamarádí s dětmi, které mají také nějakou tu odlišnost. A jejich přátelství je skvělé. Ale co Tioni? Proč se nemůžou kamarádit všichni…
Nebo můžou…

Jana Šmejkalová

Ema a kouzelná kniha

Ema žije v sirotčinci. To je starý dům uprostřed velké zahrady. Žije v něm dalších dvacet tři děvčat. Všechny nosí stejné hnědé oblečení. Stará se o ně Slečna. Ta je hodná a starostlivá. Ema má jednu zvláštnost, a to že vidí kolem sebe maličkaté poletující víly. Je tím trochu odlišná a Slečna se občas na Emu zlobí, že je hlavou ve snách. Každé děvčátko, když má desáté narozeniny, dostane jako dárek zlatou minci a smí se poprvé samo vypravit za zdi sirotčince do města. Ema se na své narozeniny strašně těší. Ale onemocní a tak se její výprava o rok posune. Co se mezitím stane a jaký dárek si Ema za zlatý peníz koupí, se dočtete v této půvabné knížce.
Milujete knížky jako já…

Jana Šmejkalová