Štěně se narodí a už čmuchá a zvědavě pozoruje svět. Musí se toho hodně naučit. Chodit po všech čtyřech, štěkat, poslouchat i rozumět povelům svého pána. Štěně třeba zjistí, jak moc protivné mu jsou kočky. Když psovi kočka ukradne aportovanou hračku myšky, tak na ni pokřikuje: raf, raf, raf, natrhnu ti gaťata, ať jsi kočko, nahatá. Haf, haf, haf, teď si gatě sprav. Ale hned po téhle nepříjemné události se v parku seznámí s moc prima klukem, který se stane jeho pánem a vymyslí mu skvělé a výstižné jméno.
Pokud vás příběh zajímá, není nic snadnějšího, než si půvabně napsanou a ilustrovanou knihu přečíst.
Kdo jako malý chtěl mít svého pejska? Já ano a měla jsem pudlíka Báru.
Smutno se musí vyšeptat
Série knih Má to háček se dotýká závažných problémů, se kterými se potýkají nejenom dospělí, ale i děti. Maminka dvou dětí onemocní depresí. Ilustrátorka knih pro děti jednoho dne ulehne a naplno podlehne svým smutným pocitům. Její dcera, druhačka Věnka Václavíková nechápe, proč maminka najednou o rodinu nepečuje. Její starší bratr se snaží situaci řešit, ale tápe a moc neví co si počít. Tatínek, povoláním vědec je bohužel na daleké výpravě a není možné ho okamžitě kontaktovat.
Příběh Lenky Rožnovské se snaží dětem problém vysvětlit a na příkladu s vyšeptáním smutků do peřinového ucha je opravdu hezky vypointovaným příběhem. Závěrem kniha pojem deprese odborně vysvětluje a nabádá, kam se mohou děti obrátit pro pomoc.
Co by asi tak každý z nás pošeptal své peřině, když je nám smutno?
Největší nemehlo pod sluncem
Knižní série Má to háček se tematicky dotýká problémů, které zažívají děti. Tato kniha Petry Štarkové seznamuje s dyspraxií, neboli česky, hanlivěji a jednoduše s nešikovností. Jedná se o vývojovou poruchu motorické koordinace. Ta knižní hrdince Báře každodenně znesnadňuje život. Často jí něco padá z rukou, často sama někam padá, nejde jí výtvarná výchova ani tělocvik. Rodiče se ji snaží před neúspěchy chránit. Zcela jiný přístup má dědeček, ke kterému Bára přijede na prázdniny. A v tomto přístupu je právě skvělý klíč.
Kniha je čtivě napsána, moc se mi líbila. Otevřela mi nový, dosud neznámý pohled na podobné děti…
Kapka Ája
Paní spisovatelka Alena Mornštajnová je skvělou a čtenou autorkou knih pro dospělé. A začala psát i pro děti, což je moc dobře. Kniha o Kapce Áje je o koloběhu vody v přírodě, bez které by neexistoval život. Kapky z příběhu žijí v Nebeském rybníku. Ája je ještě celkem malá kapička, ale už začala chodit do školy. Tam se učí mnoho zajímavého. Jak se proměňovat v páru, led či jinovatku. Co to je horské oko, horký pramen, jezero či ledovec. Jak se dělá duha, co se s vodou děje v čističce, co to je vodojem a kanalizace, jak vzniká rosa, bouřka či kroupy. Kapka Ája má několik skvělých kamarádek, ale nejvíc jí dává zabrat spolužačka Dája. Ta občas podvádí, lže a chová se povětšinou špatně. Zdalipak se právě tyhle dvě kapičky sblíží a co spolu prožijí, najdete na stránkách této čtivé a krásně Galinou Miklínovou ilustrované knihy.
Máte rádi bouřku, déšť, mrholení anebo třeba rosu?
Franta spadl blízko školy
Tenká knížka Robina Krále pro děti s krásnými ilustracemi Terezy Vostradovské děti seznámí s tím, co následuje, když máme nějaký úraz. Franta spadnul a zranil se tak, že musel na operaci do nemocnice. Tam několik dnů ležel. Navštěvovali ho rodiče. Pečovali o něj lékaři a sestřičky. Knížečka je napsána jako veršovaný příběh.
Stalo se i vám někdy nějaké větší zranění?
Ó, Ó, Ó, vajíčko
Na začátku bylo vajíčko. Z něj se vyklubal Pepík. Sudičky mu přisoudily sílu, chrabrost, krásu, ochotu pomoci, ale i paradoxně ošklivost a schopnost se měnit po dobrých skutcích. Možná vás už napadá, v co se jednoho dne houseňák promění? Na cestě životem se nejprve zamiluje do vosy s útlým pasem, ale věřte, že to nakonec bude ještě úplně jinak.
Kniha manželského tandemu Ester Staré a Milana Starého je veršovanou pohádkou pro nejmladší čtenáře. Ke knize je Marthou Issovou namluveno a nazpíváno CD pro děti. Skvělé ilustrace hmyzí říše potěší nejenom dětská očka.
Máte rádi hmyz?
Ukázka z knihy:
A aniž by mukli,
staly se z nich
kukly.
Škoda nevařit, Kuchařka plná hudby
Martin Škoda knihu napsal v roce 2012. S vařením začal, když mu bylo devět let. Zkrátka kluk, který byl od dětství nadšený z dobrého jídla, a proto začal experimentovat a učit se vařit. Jeho kuchařka je moc hezky udělaná. Má přiznanou boční vazbu a tím je i vizuálně atraktivní. Děti v knihovně občas chtějí doporučit některou z kuchařek, aby se poprvé pokusily doma něco uvařit. Tato kniha mnou bývá často doporučována. Najdete v ní recepty na chutné jídlo na cesty, recepty vycházejí z české, španělské, anglické, italské kuchyně, recepty z mála ingrediencí, i na jídla podobná oblíbeným fast foodům, ale udělané kvalitně, slané i sladké recepty, limonády, saláty, polévky, hlavní chody, snídaně, obědy, večeře. Inspirace Martinovou kuchařkou je vhodná jak pro děti, tak i pro všechny nadšené kuchaře.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Moje pečené brambory a tvarohovou „máčenkou“…
Hravocesta
Tereza Vostradovská napsala a ilustrovala krásnou knížku pro děti Hravouka. Dalším povedeným dílem je knížka Hravocesta. Opět se v ní setkáme s myškou, která žije v noře pod zemí. Jednoho dne jí přijde dopis od tetiček a myška se za nimi vydá na výlet. Kniha je opět kreslená tak, že vidíme průřezy do půdy a krajiny. Děti tak mohou pozorovat, jak v zemi žijí larvy a brouci, myška či třeba křečci. Na ilustracích pak mohou poznávat nejrůznější zvířata a rostliny. Myška si na cestu zabalí potřebné vybavení jakým je mapa a kompas. Poznává svoje okolí, zjistí jak různá zvířata zimují, jak se dá pozorovat počasí, jak se stěhují ptáci do teplých krajů, naučí se poznávat stopy zvířat, vyrobí si z kůry lodičku a vybaví si krabičku poslední záchrany, která je na cesty potřebná. Myška si také vyrobí svíčku z včelího vosku, bude pozorovat a poznávat hvězdy a souhvězdí, zkusí si filtrovat vodu i uvařit čaj ze sušených bylin. Takový výborný čaj přinese darem i tetičkám. Ke konci knihy si ještě děti mohou zahrát hru. Stačí jim k tomu kostka a nějaké přírodniny.
Jaká jsou vaše oblíbená zvířata, rostliny a stromy? Moje jsou medvěd, pes, havran, tulipány, sedmikrásky, kopretiny a bříza. A jestlipak to čte někdo, kdo má moc rád lišky?
Prašina – kroniky, Křídový panáček 1/7
Příběh je dobře vymyšlený, komiks je skvěle ilustrovaný. Je to čtivé, napínavé, povedené, přesto mám výhradu – je to vážně příliš krátké. A rozdělené na sedm dílů mi přijde zbytečné. Marketingově to chápu, čtenářsky už moc ne.
V příběhu se vracíme na Prašinu, se kterou nás autor Vojtěch Matocha seznámil ve třech knihách, a to Prašina, Černý Merkurit a Bílá komnata. Prašina je vymyšlené místo v Praze, kde dříve nefungovala elektřina. Místo se však změnilo, nastěhovali se do něj noví obyvatelé, vyrostlo mnoho nových domů a obchodů. V komiksovém díle čtvrť navštěvujeme znovu a průvodcem nám je Jirka. Začíná se šířit nová temnota, nové zlo. Na domech se objevují tajuplné symboly. Příběh začíná.
Prašina opět probouzí moji chuť jít na procházku tajemnou Prahou, tam v místech okolo porodnice Apolinář, kde jistě najdu na zdi nakreslený piktogram…
Kuřátko a obilí
Půvabná knížka napsaná Františkem Hrubínem a ilustrovaná Zdeňkem Milerem je vzpomínkou na mé dětství. Nedávno jsem ji našla v knihovně ve staré a malebné chalupě na Šumavě. Příběhem provází kuřátko, které se malinko ztratí. Hledá svoji mámu kvočnu a sourozence, kuřátka. Putuje poli a seznamuje se s osazenými plodinami jako je obilí, které je vysoké, oves, který je bílý a ječmen, který má vousy. Kuřátko se ptá na maminku i pšenice, ale ta o ní nic neví. Žitné pole je už sklizené, ale přesto mu na něm vítr dobře poradí.
Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko
za zahradou mezi poli
pípá, pípá, nožky bolí…