Podnázev zní: Fascinující cesta kolem světa inspirovaná citátem Jana Amose Komenského. A cože to řekl náš učitel národů, geniální pedagog Jan?
„Vola bys přes všechen svět vodil, nebude než vůl.“
V příběhu se dědek pokusí tuto větu vyvrátit. Vezme svého vola Goliáše na cestu kolem světa. Myslí si, že se vůl v tom světě aspoň něčemu přiučí. A vezmou to důkladně.
Začnou v Alpách, pokračují do Itálie do Pisy, aby viděli Šikmou věž. Ve Francii se podívají na Eifelovu věž. V Anglii navštíví Stonehenge. V řeckých Athénách vystoupají k Panthenónu. V Turecku navštíví Instanbul a chrám Boží moudrosti Hagia Sofia. Do Ruska se vydají podívat na moskevský Chrám Vasilije Blaženého. V Iráku v Ktesifónu na palác Ták-i Kistá. Cheopsovu pyramidu uvidí v egyptské Gize, Velkou mešitu ve městě Djenné ve středním Mali. V barevné Indii v Ágře nádherný Tádžmahal. Přejdou i Velkou čínskou zeď. V Japonsku navštíví hrad Himedži. Doputují až do Kambodži do Angkoru a prohlídnou si chrám Angkor Wat. V daleké Austrálii až v Sydney uvidí budovu Opery. V Chille na Velikonočních ostovech si prohlédnou sochy Moai. V Peru Machu Picchu. Tam se vůl zakouká do pěkné lamy. Navštíví staré mayské město Tikal v Guetemale, které zdobí Chrám I. Doputují až do Spojených států amerických a v New Yorku si prohlédnou Sochu Svobody. Putování zakončí u nás v České republice na Karlově mostě.
Ale je to marné, cesta byla hezká, památky zajímavé, ale vůl zůstane volem…
Dům v Rugolu
Štěpán Zavřel byl světoznámý a uznávaný ilustrátor, který emigroval a natrvalo se usadil v italském Rugolu. Tam měl půvabný dům, kam za ním jezdili přátelé a umělci. Štěpán Zavřel byl strýcem autorky knihy Marky Míkové, které návštěva domu v Rugolu učarovala. A proto vznikla tato knížka, která vypráví snad skutečný, snad vymyšlený příběh o malování, rodině, přírodě, snech a touhách. Knihu ilustracemi doprovodil ještě Jindra Čapek a společně s těmi Zavřelovými tvoří tuto překrásnou knihu.
Moc ráda bych se do domu v Rugolu také podívala…
A jako Antarktida
Autorská kniha Davida Böhma získala v roce 2020 literární cenu Magnesia litera. Je to poutavá kniha o Antarktidě. Antarktida je pátý největší světadíl a zároveň jediný, který nebyl nikdy obýván lidmi. Celý kontinent leží pod sněhovou pokrývkou a je zároveň nejsušší oblastí světa. Je to nejvyšší kontinent ze všech a také ten největrnější.
Věděli jste například, že moře dýchá? Fytoplankton, což jsou řasy a sinice, které v moři žijí, jsou totiž schopny podobně jako stromy přeměňovat oxid uhličitý na kyslík. Tomu se říká fotosyntéza. Moře vyrábí až polovinu světového kyslíku. Díky moři můžeme dýchat i my. Zajímavým postřehem z knihy je známá skutečnost, že z ledovce vidíme jen malou část; a jak David Böhm píše v knize: není náhodou všechno co vidíme, jen desetina celku – zatímco zbytek si domýšlíme a skládáme podle toho, co jsme už zažili nebo se dozvěděli…
V knize se dočtete mnoho dalších zajímavostí o fascinující zemi sněhu.
A co vy, jste cestovatelé nebo turisté…
1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo
Tato kniha vyhrála cenu Magnesia litera v roce 2019 a úplně právem. Je úžasná! Přála bych si, aby si ji přečetlo co nejvíc dětí. Kniha čtenářům velice srozumitelně vysvětlí okolnosti života v Československu od roku 1918 do roku 1921. Vysvětlí jim pojmy z historie, nenásilně je seznámí s význačnými osobnostmi té doby, zjistí jak země vypadala, a kde měla hranice, jaký byl v té době život nejenom dětí, ale i dospělých.
Knihou provází desetiletý kluk Jenda, který miluje fotbal. S rodiči žije v Mostě, ale kvůli politické situaci a angažovanosti tatínka, který je učitel, se přestěhují do Prahy, potom do Brna a nejdál až do Podkarpatské Rusi do Volového, a pak do Užhorodu. K každém místě rodina prožije jiné zážitky a bude mít jiné podmínky svojí existence. Všichni se musí novému prostředí způsobit. Příběh je zajímavý tím, že občas ho vypráví náš hrdina, a občas ten samý zážitek vypráví další postava, zase ze svého pohledu. Kniha je krásně ilustrovaná Vojtěchem Šedou.
Takové skvělé knížky nám tady vycházejí! Bravo!
Továrna na sny
Anie Songe je blogerka. Její pravé jméno je Aneta. Od pasu nahoru je lesní víla a od pasu dolů ta mořská s ocasem. Přesně tak se ta půvabná žena popisuje v knize z roku 2016. V knize se dočteme mnoho příběhů z jejího života. Anie měla hezké dětství a těžké období puberty, kdy se nervově zhroutila s nepřesnou diagnózou anorexie. Tuto půvabnou dívku znám z Instagramu a vždy mi přišla neuvěřitelně krásná, proto jsem této pasáži ani nemohla uvěřit. Že někdo tak krásný měl pocit, že je nedokonalý. A Anie to v knize sama píše: „Mít se rád je jednou z nejdůležitějších a zároveň nejtěžších věcí pro to, abyste byli v životě spokojení, protože všechno, co se nám děje, vychází z nás.“
Její kniha je o snech, které máme mít, o tom, že to co budeme vysílat do vesmíru se nám vrátí, kniha je o hledání a nacházení lásky, o plnění snů, o spokojenosti, sebepřijetí a sebelásce, která je potřebná. Anie knihu sama doplnila ilustracemi. Mám jednu malou připomínku, a to že zvolená velikost fontu je opravdu příliš malá, aby se kniha pohodlně četla. Pokud vás životní příběh víly Anie zaujal, doporučuji kouknout na Instagram: https://www.instagram.com/anie_songe/ Facebook: https://www.facebook.com/AnieSongeBlog/ nebo web: https://aniesonge.com/ …
Tajemný kufr pana Benjamina
Když knihu otevřete, jakoby se před vámi otevřel tajemný kufr. Patří panu Walteru Benjaminovi. To byl velmi vážený pán, filozof, který přišel na řadu neobyčejných myšlenek. Mocnost své doby však rozhodla, že to jsou myšlenky nebezpečné. A panu Benjaminovi začalo jít o život. Musel utéct, aby si život zachránil. Jemu i mnohým dalším lidem byla nápomocná paní Fittko. Dokázala potřebné odvést do bezpečí, bylo třeba být nenápadní a na cestu si vzít minimum věcí. To však pan Benjamin nedokázal, a proto putoval s velkým těžkým kufrem. Jak to putování dopadlo či nedopadlo se tak trochu nedozvíte, ale když budete pozorní, tak to přeci jen zjistíte. Pokud jsem vás tajemně nalákala ke čtení, tak vězte, že kniha je navíc moc hezky ilustrovaná…