Záměrem edice Neuropříběhů je podpořit citlivý přístup k dětem, které se nějak vymykají zažitým standardům. Hrdinou knihy je Miki, který nedokáže chvíli sedět v klidu. Okolí to rozčiluje a obtěžuje. Miki nemá kamarády a nerozumí tomu, proč ho moc nikdo nemá rád. Poradce Tomáš nám v příběhu vše vysvětlí.
Správně tušíte, že Miki má ADHD, neboli poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou. Kniha ukazuje, jak s podobnými dětmi pracovat a je určena již dětem od 4. let.
Jistě vás hned napadne pár jmen dětí, kteří jsou Mikimu podobné…
Pravidla skutečných ninjů
Petře Štarkové se povedlo vyprávět čtivou formou příběh čtvrté třídy, která prožívá příchod nového spolužáka. Je jím nemluvný, agresivní chlapec Ivoš. Příběh vypráví různé postavy a ten Ivošův, nám odkrývá jeho nelehké domácí zázemí. Chlapce má v péči skvělá sociální pracovnice Lenka, která mu vysvětluje principy chování na knize o ninjích. Tím získá Ivošovu pozornost, a podle dítěti srozumitelných pravidel se jim společně daří zlepšovat jeho život. I třídní kolektiv pochopí, že chování jednotlivce může mít a vždy má svoje pozadí.
Moment, kdy Ivoš napraví jednou lotrovinu, mi nekompromisně vehnal slzy do očí.
Kniha je skvěle napsaná i ilustrovaná Viktorem Svobodou. Vřele ji doporučuji k přečtení.
Můj brácha Tornádo
Tornádo je obrovská ničivá vichřice. Jonáš je můj brácha a umí být jako tornádo. On má totiž ADHD. Ta podivná zkratka je anglicky a zní Attention Deficit Hyperractivity Disorder, což se dá česky přeložit jako porucha pozornosti s hyperaktivitou. Jonáš zkrátka reaguje zbrkle, často dělá něco neuváženě, dřív než si to stačí rozmyslet.
Já jsem Julie a je mi devět. Jonáš je starší, ale přesto se mnou hodí do třídy. Občas je to s tím vážně těžké, ale věřte mi, že je to taky super brácha, bezva kluk a vážně rychle běhá! Pokud mi nevěříte, tak si pojďte přečíst knížku…