Labutí dům

Spisovatelka Daniela Krolupperová vlídně popsala prvorepublikový pražský svět z pohledu chudých i bohatých. Ilustrátorka Eva Chupíková knihu úžasně doplnila svými ilustracemi. Na stránkách se nám odhalí čtivý příběh dívky Rézi, která žije se svojí maminkou švadlenou a snaží se najít svůj sen a ovlivnit svůj život. Rézi je milá, chytrá, a snaživá, v tom nejlepším smyslu slova. Čtenář jí, její mamince, příteli Pavlovi i kamarádkám soustavně drží palce, aby se jim v životě dařilo.
Pojďte nahlédnout do Československa 20. let 20. století…

Jana Šmejkalová

Já, chobotnice

Kdysi dávno bývala dna hlubokých oceánů pusto prázdná. Jedinými návštěvníky byli ti, kteří měli kliku spočinout v sedimentu stářím. A hlavonožci. I ti jí zde hledali, aby jim nebyla vyfouknuta nenechavými vorvani. A ač byly jejich osamělé životy štědře obdarovány nemalou inteligencí, dar byl nezdarem díky strádání v pusto prázdnu nudou. To už však neplatí! A o tom nám vypráví tato kniha. O jejich nemale inteligentních zachráncích, kterými jsou štědře obdarováváni vším, co už se na pevninu nevměstná. Také o jedné chobotnici a její radosti z narůstajícího množství vybavení pro zvelebení své parcely – kufry, plechovky, talíře, knihy, boty, pytle, nejrozmanitější výzdoba z plastů, skla, kovů, celého lesa. Vše pečlivě zkoumá, z knih se učí číst, z časopisů vše o zachráncích, odposloucháváním jejich řeč. Nemalou nudu střídá nemalá zvědavost, a tak se jednoho přílivu rozhodne opustit své království přepychu a zažít žití mezi lidmi. Hned po přepnutí hybridního pohonu z proudového na mechanický krok sun krok jí přiv… a víte co? To už nechám vaší nemalé zvědavosti.

Jana Šmejkalová

Motýlek… motýl

Mám autorské knihy Petra Horáčka ráda. V poslední době jich vychází opravdu hodně a já jsem si říkala, že sem už tu novou dávat nebudu. Že už by bylo takzvaně přehoráčkováno… Jenže jsem knize Motýlek… motýl prostě neodolala.
Nadchlo mě na ní, že během příběhu mají stránky výřezy zdánlivě ukazující jednotlivá zvířátka, ale po otočení stránky tam například není vidět kříž na zádech pavouka křižáka, ale zkřížená stébla trávy.
Jinak je příběh o holčičce Lucince, která na zahradě zahlédne krásného motýla. Druhý den ho hledá a nemůže najít. A překvapením na konci knížky, je skládanka motýla, která jistě nadchne…

Jana Šmejkalová

Věř si

Často mě dětské knihy zaujmou podle obálky, tudíž je jasné, že je pro moje prvotní zaujetí důležitá práce ilustrátorů. Tato motivační knížka pro děti má přesně takové líbivé ilustrace. Najdete v ní veršované příběhy. Malý lenochod se chce zúčastnit talentové soutěže. Zamýšlí se nad tím v čem je talentovaný. Možná vás překvapí co to je…

Jana Šmejkalová

O soviččce

Autorská knížka Petra Horáčka je tentokrát o sovičce. Sova je noční pták. Ale tahle sovička je i zvědavá. Moc by chtěla vidět, co se děje přes den. Maminka sova ji varuje, že ve dne to může být pro sovičku nebezpečné. Ta má však jako kdejaké mládě svoji tvrdou hlavu a samozřejmě se pustí do prozkoumávání bílého dne.
Kdo bude mít pravdu sovička nebo máma sova?

Jana Šmejkalová

Nevrlý Ruda

Ruda je opice, konkrétně šimpanz. Vypadá to, že je naštvaný. Alespoň si to zvířata v jeho okolí myslí. Vše v Rudově výrazu a postavení těla tomu nasvědčuje. Je skrčený a zamračený tak, že mu obočí úplně zakrývá oči. Ruda se opravdu uvnitř necítí šťastný, ale zatvrzele všem tvrdí, že rozhodně není naštvaný!
Jak to s ním je moc hezky napsáno a nakresleno v této knížce.
Pokud máte kolem sebe nějaké malé či velké bručouny, doporučuji jim knížku koupit, přečíst, půjčit či dát.
Kolikrát jsme sami tvrdili, že rozhodně nejsme naštvaní a bylo tomu právě naopak…

Jana Šmejkalová

Moje!

Klasická dětská věta: „to je moje!“ a následuje rvačka, hádka a řev. Snad každé malé dítě to někdy zkusí. A proč ne? Vytyčuje si tím hranice a „ohmatává“ svůj prostor.
Co se asi stane v knížce Bertě, když nechce Tobíkovi půjčit svoji oblíbenou hračku veverky a maminka jí poradí, ať ji před ním schová do skříně?
Příběh je vtipný, děti jistě zaujme a je i moc hezky ilustrovaný.
Občas i my dospělí nechceme něco nebo někoho nikomu půjčit!

Jana Šmejkalová

Mistr sportu skáče z dortu

Tahle knížka je pro můj ročník (1975) geniální. Vtipná, zábavná a připomínající naše dětství. Obsahuje říkadla, básničky, písničky a jiné srandičky. Z lidového humoru je vybral Jan Nejedlý a vtipně ilustroval Jaromír Plachý. V této kombinaci vyšla kniha, která rozhodně pobaví!
Najdete v ní třeba říkanku: „Dobrý den. Bába letí komínem!“ a k ní hned na začátek vtipnou ilustraci. Takových hlášek bylo naše dětství plné a připomenout si je, je zkrátka, jak se tenkrát říkalo Božííí! 🙂

Jana Šmejkalová

Mína a náhodní kolemjdoucí

Kniha Kateřiny Pantovič mě nadchla. Je čtivá, vlídná, zábavná i hezky ilustrovaná Eliškou Strakovou. Vypráví příběh Míny, její maminky, která hledá lásku i tatínka. Časoprostorem je hlavně maminčino knihkupectví. Mína miluje balet a i když jí učitelka tance nemá v lásce, děvčátko se nenechá odradit. A to je vlastně i hlavní myšlenka příběhu, nenechat se odradit, hledat, nacházet a potkávat…

Jana Šmejkalová

Od hádky do pohádky: Jak se Honza a Hanča naučili řešit konflikty

Honza a Hanča jsou sourozenci, dvojčata. Často mají mezi sebou nějaký konflikt, který vyústí v pořádnou hádku.
Kniha Martiny Gajdošové nabízí mnoho řešení, jak dětské konflikty a sváry řešit, a děti naučit komunikování a lepšímu přístupu.
Kniha je vydaná v podobě leporela.
Umíte i vy, malí i velcí rozumně řešit spory?

Jana Šmejkalová