Kuřátko a obilí

Půvabná knížka napsaná Františkem Hrubínem a ilustrovaná Zdeňkem Milerem je vzpomínkou na mé dětství. Nedávno jsem ji našla v knihovně ve staré a malebné chalupě na Šumavě. Příběhem provází kuřátko, které se malinko ztratí. Hledá svoji mámu kvočnu a sourozence, kuřátka. Putuje poli a seznamuje se s osazenými plodinami jako je obilí, které je vysoké, oves, který je bílý a ječmen, který má vousy. Kuřátko se ptá na maminku i pšenice, ale ta o ní nic neví. Žitné pole je už sklizené, ale přesto mu na něm vítr dobře poradí.

Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko
za zahradou mezi poli
pípá, pípá, nožky bolí…

Jana Šmejkalová

Máme doma vysavač

Útlá knížečka básniček od Jirky Víchy, nakreslená trojbarevnou pastelkou Kačkou Illnerovou rýmuje a vypráví příběh obyčejných věcí, které máme doma. Běžné věci jako jsou stůl a židle, pračka, vysavač, lednička, trouba, televize, skříně, koberec, svítidla, žehlička a toaleta jsou v básničkách popsány s fantazií a představivostí. Jistě se dětem budou líbit krásné obrázky, text je pobaví a možná si ho i zapamatují.

Máme doma stádo koní,
koníka a klisničky,
po kuchyni se nám honí
stůl a čtyři židličky.

Jana Šmejkalová

Pes Moko a jeho oko

Knihu napsala slovenská autorka Mirka Ábelová. Bravurně ji do češtiny přebásnil Emil Hakl. Ilustrace udělala Ivana Šáteková. Vznikla básnická kniha pro děti, která jednoznačně chytne za srdce. Vypráví se v ní příběh psa, který se jmenuje Moko. Pes má jen jedno oko a tím velice trpí posměšky a odháněním. Kluk Vili je sám, chybí mu přítel a navíc se mu všichni posmívají za to, že rozumí řeči zvířat. V příběhu se pes Moko a Vili setkají a snaží se, si navzájem pomoc. Bloudí lunaparkem, kde potkají cirkusačku dívku Fialu, která má fialové vlasy. Ta jim prozradí, že už hledat nemusí, že se vlastně mají navzájem. V tu chvíli je příběh velice dojemný a je typické, že to co druzí nevidí, ten třetí vidí velmi zřetelně.
V knize je víc bytostí, které trpí posměšky a bojují se svými jinakostmi. Však skoro nikdo není dokonalý. A co to vlastně je ta pomyslná dokonalost?

Jana Šmejkalová

Dvakrát sedm pohádek

Známé pohádky přebásnil František Hrubín. Půvabnými ilustracemi je v knize doplnil Jiří Trnka. Kniha je krásná, poetická, a i když poprvé vyšla už v roce 1965, má stále co nabídnout. Jsou v ní přebásněné pohádky Perníková chaloupka, Červená karkulka, Smolíček a jeskyňky, Paleček, O nezvedených kůzlatech, Kuřátko a obilí, Otesánek, Dědečkův koblížek, O Budulínkovi, O Palečkovi, Začarovaný les a Pohádka o veliké řepě.
Já měla jako malá moc ráda básničku o princezničce na bále, která je v knize hned na začátku…

Princeznička na bále
poztrácela korále.

Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal:

„Honzíku, máš namále,
přines nám ty korále!“

Honzík běžel za horu,
nakopal tam bramborů.

Vysypal je před krále:
„Nesu vám ty korále,

větší už tam neměli,
snědli je už v neděli.“

Jana Šmejkalová

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět

Český básník a překladatel Ivan Blatný psal převážně pro dospělé čtenáře. Tato jeho dětská knížka poezie je rozdělena do dvou oddílů: první zahrnuje říkadla a básně, druhý oddíl obsahuje deset veršovaných pohádkových příběhů. V první části jsou básně řazeny jako kalendářní rok. Druhá část obsahuje původně vydané leporelo Na kopané, což je báseň pro nejmladší čtenáře a je jakousi abecedou fotbalu.
Kniha je ilustrovaná známým českým malířem, grafikem a ilustrátorem Kamilem Lhotákem.

Meteory

Zdá se mi to, nebo nezdá?
Po obloze padá hvězda!

A hned jinde za ní letí
stejně rychle druhá, třetí.

A než zmizí její pád,
rychle si zkus něco přát!

Jana Šmejkalová

Pozdě bycha honiti

Velmi povedená naučná kniha o češtině, která rozhodně není nudná. Dozvíte se co jsou synonyma. Jsou to slova, která mají stejný či podobný význam. Třeba skvělí, báječní, úžasní a výborní. Že antonyma jsou slova opačného, protikladného významu. Třeba malý a velký. Homonyma jsou slova, která stejně vypadají, ale mají odlišný význam. Třeba koruna, jako královská, co se nosí na hlavě a koruna, jako mince, co ji máme v peněžence. Paronyma jsou slova, která jsou graficky nebo zvukově podobná, ale významem se zcela liší. Třeba povědomí a podvědomí. Frazémy a idiomy jsou ustálená spojení slov, která mají svůj vlastní význam. Patří mezi ně také různá rčení, pořekadla či pranostiky. Třeba, že strach má velké oči, že někdo ztratil hlavu nebo, že někdo má pusu od ucha k uchu. Nářeční zajímavosti jsou označení pojmů, které se liší různým místem použití, třeba v Čechách a na Moravě. Brambory jsou zemáky, brambury, erteple i krumple. Kniha je autorkou Evou Bešťákovou opravdu krásně ilustrovaná. Básněmi ji doplnil autor Radek Malý.

Byl jednou jeden Bych,
ten nevylezl z knih.
Bychovi bylo v knihách hezky.
Miloval jazyk. Jazyk český…

Jana Šmejkalová

Když dnes půjdeš do lesa

Malé děti rády hledají v knížkách obrázky podle zadání. Hraji si tak s dětmi ze školek, když k nám přijdou do knihovny na besedu. Tato knížka s celostránkovými ilustracemi je k takovému hledání určena. K obrázkům jsou vždy napsány tematické básničky, které by mohly být o něco lepší. A pak je v knize důmyslně popsáno, co mají děti hledat. Když by jim hledané zvíře nešlo najít, protože ho třeba ještě neznají, pomůže jim popis činnosti, kterou to zvíře na ilustraci vykonává. Průvodcem je malý medvídek a seznámí vás se životem v lese.
Jaké je vaše nejoblíbenější lesní zvíře?

Jana Šmejkalová

Můj knižní deník

Tuto knížku jsem v covidovém roce 2021 vybrala dětem z knihovny, kam chodí na můj čtenářský klub, jako odměnu za roční absolvování klubu. Na nákup knih nám přispěl skvělý spolek MAP (Místní akční plán), který podporuje čtenářskou gramotnost. Knížka je pro každého čtenáře k dotvoření. Úvodem si do ní zapíší svoje jméno, kde nejraději čtou, jaké jsou jejich nejoblíbenější knihy, oblíbená knihkupectví, blogy a třeba knižní přání. No a pak následují předpřipravené stránky na evidování přečtených knih. Čtenáři si tam zapisují název knihy, autora, svoje symbolické hodnocení, od kdy do kdy knihu četli, jaká byla první věta a jejich nejoblíbenější postava, jaká kniha byla, jak by mohla jinak skončit a svoje poznámky. Na dalších stránkách jsou předepsané otázky zase jiné. Knihu doplňují hezké ilustrace. A líbilo se mi, že kniha je univerzálně barevná, a hodí se tak pro kluky i holky. Já osobně si knihy a jejich hodnocení eviduji na skvělém webu www.databazeknih.cz, kde mě najdete pod přezdívkou Greena, protože mám ráda zelenou, a je to opravdu moje přezdívka, jen s výslovností „Grýňa“…

Jana Šmejkalová

Prstýnek z kopřivy

Autor poetického textu a ilustrací Pavel Čech je mým mnohaletým oblíbencem. Tuto básnickou knížku jsem si rovnou koupila i domů, protože mě v knihkupectví zaujala. A opět mě nezklamala. Poetické vidění světa pana Čecha je mi blízké. Dojímají a těší mě stejné vjemy a podněty.

Co je svět a kdo jsem já?
Kdo to všechno stvořil
a dal tomu pravidla?
Zvídavost, ta se dědí
Alespoň jednu z odpovědí…

Jana Šmejkalová

Tonička už všude byla

Básničky jako komiks. To by se malým dětem mohlo líbit. Obzvlášť, když je rýmy co teprve přijdou, budou samy napadat.
Cestovat s kamarády je prima. Ve vzduchu i po kolejích, po horách, v jeskyních, v lese, ve městě, na loukách i v moři. A proč s nimi vlastně Tonička nechtěla jet?
A co vy raději se na cesty vydáváte, nebo dáváte přednost domácímu klidu?

Jana Šmejkalová