V parku ve městě roste malý stromeček. Z jeho tenkého stonku vyrůstají dva zářivě zelené lístky. Malý semenáček by rád věděl, co z něj vyroste za strom až bude veliký. V parku roste ještě jedenáct velkých stromů. Stromek se rozhodne zjistit, kterému je nejvíc podobný. Bříze s bílou kůrou ne, rozložitému silnému dubu také ne, jeřábu s červenými jeřabinami také ne, lípě s krásně voňavými květy také ne, javoru mléči s krásnými listy také ne, štíhlému jasanu už vůbec ne, starému javoru klenu se semenáček vůbec nepodobá, kaštanu se svíčkami květů také ne, topolu co se natahuje vzhůru k nebi také ne a vrbě se skloněnou korunou také ne. Stromeček je smutný a má pocit, že k nikomu nepatří. Přitom podle autorky štěstí nachází ten, kdo ve světě najde někoho, kdo se mu podobá…
„A co třeba mně?“ ozve se čísi klidný hlas.
Semenáček zvedne povadlé lístečky a otočí se za hlasem stromu s neobvyklými listy, co vypadají jako vějíře a jmenuje se ginkgo neboli jinan.
A tak i náš semenáček zjistí komu je podobný a hned je velice šťastný…
Kdo roste v parku
Jana Šmejkalová
