Čtenářské tipy na knihy pro děti
Kniha Pavla Čecha je věnována úžasu v Jiříkových očích. Vypráví příběh kluka, který ráno přemýšlí o tom, co bude dělat. Má si hrát doma, když je venku tak hezky? Navíc má kluk draka. Jeho pouštění ve větru bude ta nejlepší zábava. Jenže asi dost nefouká… Ale to nevadí, naopak. Malé mráčky jsou tak zábavné, různorodé, jen je naplnit fantazií…
Klasická temná básnická sbírka od klasika Karla Jaromíra Erbena provází studia téměř všech českých dětí. A myslím, že je to dobře. Zcela specifická Erbenova poetika a jeho rýmy jsou totiž skvělé. Čtenáři se v básních dozví o fatálnosti smrti, o čarovné moci, o nezlomnosti osudu, o kletbách, pokušení, o pranostikách, hřbitovech, hrobech i umrlcích. Baladické básně pocházejí již z 19. století a jsou inspirované slovanskými i jinými pověstmi. Možná je moje láska ke hřbitovům spojená s mojí oblibou této sbírky básní, kterou jsem již tolikrát od mládí četla…
Básně Jaroslava Seiferta mě celý život baví, těší a dojímají. Už jako malá holka jsem recitovala báseň Maminčina kytice na zlatých svatbách dlouholetých manželů a nestydím se ji i dnes zarecitovat třeba svojí mámě.
Seifertova poetika, láska k matce, k rodnému kraji je tak strhující a nadčasová, že čtenáře oslovuje již mnoho let a dál bude. Básně jsou veselé i smutné, jezdí v nich vlaky, vyhlíží se z oken, darují se květiny, je o dětech, o lásce mateřské i partnerské, o obyčejných věcech, o dětství a o věcech které nás utvářejí.
Ukázka ze sbírky:
Maminčina kytice
V rodinném albu ze sametu
jež nevešlo se na můj klín,
na stránce plné amoretů
je starý portrét maminčin.
Je v závoji, má dlouhou vlečku
a tatínkovi v čamaře,
který je nad ní u stolečku,
upřeně hledí do tváře.
Svatba a kvítí! Svatebčané,
tanec, prstýnky ze zlata!
Růžičky stuhou uvázané
tiskne si k srdci dojata.
A tmavé copy pod závojem
má třikrát kolem stočené.
Je mladá, krásná, a ten dojem
dítě už nezapomene.
Tatínek – jako tenkrát muži –
má kníry. Opřen vestoje,
dívá se na kytici růží,
zastřenou cípem závoje.
Dost růži jsem už viděl v žití,
nakonec zbylo těchto pár.
Dost měl jich, mnohé toužil míti,
a život přešel, jsem už stár.
Trpce si říkám tuto větu.
Jak je to hezké, býti mlád!
Na stránce plné amoretů
jsou růže svěží posavad.
Tuhle knížku jsem si vzala do ruky na jaře. Seděla jsem v křesle a za okny byl normální den. Za chvilku se zatáhlo, začal foukat silný vítr. Začalo pršet. Déšť bušil do oken. Po nedlouhém čase se vyjasnilo. Vysvitlo sluníčko. Příroda se po dešti leskla.
No a přesně o tom kniha je. Její plnohodnotnou součástí jsou autorčiny ilustrace, které každý rozmar i normálnost počasí dokreslují.
Kniha je o slunci, dnech a nocích, oblacích, o vzduchu, duze, dešti, páře, prachu, barvách, o atmosféře, kapičkách, mracích, nebi, světlu, Zemi, vesmíru, počasí, ročních obdobích, půdě, vlhkosti, vodě, mrholení, mokru, suchu, měsíci, moři, světlu i tmě, přeháňkách, vichřici, teplu i zimě, o globálním oteplování, ledu a sněhu, jinovatce, obloze, oparu, zvěři, bouřce, kroupách, suchu, ledovce, náledí, tornádu i míru po bouři.
Každý preferuje jiné počasí. Já mám ráda mírné slunce co probleskuje za větvemi stromů, déšť a mlhu co promění krajinu i nekonečně bílý sníh…
Kniha je o neobyčejném charakteru člověka. Příběh se odehrává v Provence. Vypravěč je poutníkem. Hledá vodu, všude je sucho a vyprahlo. V dálce jde vidět postavu pastýře se třiceti ovcemi. Pastýř bydlí v uklizeném kamenném domě. Každý den vyndá na stůl hrst posbíraných žaludů a vybere ty nejhezčí a namočí je do vody. Pomocí dlouhé hole pak sází duby. Už tři roky, uloží do země každý den 100 žaludů. Pastýř Elzéard Bouffier moudře usoudil, že kraj chřadne pro nedostatek stromů a protože neměl žádnou jinou důležitou práci, rozhodl se, že tu situaci napraví. A tak to dělá mnoho let, každý den, až vyroste překrásný rozlehlý les.
Příběh má hluboké poselství a v kombinaci nádherných ilustrací Pavla Čecha je krásnou knihou. Moci tak spočinout v dubovém lese…
Pavouček Čenda žije ve starobylých hodinách, které visí v opuštěném domě na kraji města. Je tam s ním také kukačka. Pavouk se o hodiny svědomitě stará. Čenda má s kukačkou klasický vztah. Občas se hádají, občas si skvěle rozumí. Ale i v poklidném prostředí je čas na dobrodružství, potažmo na nebezpečí. Do domu se vkrade zloděj. A jeho příchod nebude tím nejhorším, čemu budou muset pavouk s kukačkou čelit.
Máte rádi pavouky a jejich pavučiny?
2. dobrodružství pavouka Čendy
3. dobrodružství pavouka Čendy
Pokud chcete vědět jak vypadá láska, tak si přečtěte tuto knížku Ivana Martina Jirouse zvaného Magor.
Sbírka pohádek a básniček vznikla během Jirousova totalitního věznění. Je věnovaná jeho dcerám Františce a Martě. Mohlo by se zdát, že kniha bude vzhledem k okolnostem vzniku smutná, ale opak je pravdou. Je plná otcovské lásky a něhy.
V básničkách svoje holčičky miluje, trochu straší, rozesmává, nechává nadchnout pohádkovým světem, uspává i na dálku objímá.
Zajímalo by mě, proč měl Magor tak rád kohouty…
Ukázka z knihy:
Podívej se jak telátko
olizuje Jezulátko
a pára z huby oslíka
halí ho tenká košilka
pavouci tmaví jako stín
spřádají nad ním baldachýn
od zlaté slámy svatozář
padá na Mariinu tvář
pastýři venku u beránků
foukají do trub v nočním vánku
tak radují se vzduch i země
i voda v městě Betlémě
Knížka o čertovi Florimónovi je příběhem o lásce. Napsal a nakreslil ho Pavel Čech, který si svým pojetím získal srdce mnoha čtenářů a milovníků umění.
Florimón byl Luciferem seslán do světa, aby škodil lidem. Správný čert neudělá ani krok bez kapesního vydání knížky „Kterak lidem škoditi, zvláště kominíkům“. A tak se do toho čert pustil. Mezi kominíky byla jedna dívka jménem Tradamila. Byla krásná. Florimóna časem už život na zemi vyplněný jen záludnostmi nebavil, přišla zima a byl opuštěný. Nešťastný Florimón zkrátka potřeboval být zachráněn a zároveň někoho sám zachránit.
A kdo je vaše láska?
Oblíbený současný autor David Walliams děti baví. Mnohé z jeho knih obsahují vedle pobavení i poučení a mají dětem co sdělit. Tato kniha začíná vcelku dobře. Hlavní postavy příběhu jsou dva knihovníci, manželé Mírných. Mají svéráznou dceru, která je panovačná, zlá, a zde začíná kámen úrazu, mluví v knize dost sprostě a přijde mi to úplně zbytečné. Příběh se ubírá podle umanuté dcery Myrty, která chce za každou cenu něfo! Když jí příliš měkcí a oddaní rodiče něfo pořídí, začne se příběh řítit v podobě šílené taškařice. Uvidím, jak děti příběh přijmou, je možné, že se jim líbit bude, ale za mě je jeden z těch Walliamsových slabších, stejně jako Nejhorší děti na světě…
Knížka básní pro děti Pavla Šrůta je milou, vtipnou sbírkou, kterou děti můžou číst ze třech stran. Ilustracemi ji doplnila Galina Miklínová. Básničky jsou rozděleny do částí: různí lidé, různé divy a různá zvířata. Nejedna báseň vyloudí úsměv na tváři. Jsou hravé, krásně se rýmují a některé mají i poučný obsah.
Pamatujete si nějakou básničku?
Hejkal
Pražským klukům na výletě
pravil hejkal: „Poslechněte,
mé jméno zní správně hýkal!
Už dvakrát jsem podotýkal,
a teď žádám výslovně,
mluvte, prosím, spisovně.
Když slyším to vaše ej –
bejvám zlej a divokej!“