V parku ve městě roste malý stromeček. Z jeho tenkého stonku vyrůstají dva zářivě zelené lístky. Malý semenáček by rád věděl, co z něj vyroste za strom až bude veliký. V parku roste ještě jedenáct velkých stromů. Stromek se rozhodne zjistit, kterému je nejvíc podobný. Bříze s bílou kůrou ne, rozložitému silnému dubu také ne, jeřábu s červenými jeřabinami také ne, lípě s krásně voňavými květy také ne, javoru mléči s krásnými listy také ne, štíhlému jasanu už vůbec ne, starému javoru klenu se semenáček vůbec nepodobá, kaštanu se svíčkami květů také ne, topolu co se natahuje vzhůru k nebi také ne a vrbě se skloněnou korunou také ne. Stromeček je smutný a má pocit, že k nikomu nepatří. Přitom podle autorky štěstí nachází ten, kdo ve světě najde někoho, kdo se mu podobá…
„A co třeba mně?“ ozve se čísi klidný hlas.
Semenáček zvedne povadlé lístečky a otočí se za hlasem stromu s neobvyklými listy, co vypadají jako vějíře a jmenuje se ginkgo neboli jinan.
A tak i náš semenáček zjistí komu je podobný a hned je velice šťastný…
Když dnes půjdeš do lesa
Malé děti rády hledají v knížkách obrázky podle zadání. Hraji si tak s dětmi ze školek, když k nám přijdou do knihovny na besedu. Tato knížka s celostránkovými ilustracemi je k takovému hledání určena. K obrázkům jsou vždy napsány tematické básničky, které by mohly být o něco lepší. A pak je v knize důmyslně popsáno, co mají děti hledat. Když by jim hledané zvíře nešlo najít, protože ho třeba ještě neznají, pomůže jim popis činnosti, kterou to zvíře na ilustraci vykonává. Průvodcem je malý medvídek a seznámí vás se životem v lese.
Jaké je vaše nejoblíbenější lesní zvíře?
Čekání na vlka
Sandra Dieckmann je jednou z mých nejoblíbenějších ilustrátorek. Tato autorka knihy nejenom překrásně kreslí, ale i píše. Mám také ráda lišky a vlky. Kniha mě tudíž musela nadchnout. Je o obrovském přátelství mezi liškou a vlkem. Žijí spolu u modrého jezera. Vypráví si, smějí se. Každý den, co spolu stráví, jim připadá prozářený sluncem. Ale vlk jednoho dne zmizí. Liška se bude muset smířit s životem bez svého nejmilovanějšího tvora.
Kniha je o lásce, o smutku, o porozumění a pochopení smyslu života.
Celý život hledáme, nacházíme, ztrácíme a na někoho čekáme. Jaké je štěstí, když toho svého lišáka (či vlka) najdeme!
Pompon se nudí
Vtipně ilustrovaná knížka, která zaujme od prvního obrázku. Na něm leží táta medvěd, dle autora hloubá, nám je však jasné, že spí. Máma medvědice chroupe šišku a patrně se pěkně cpe. Malý medvídek Bonbónek spinká a kupodivu nezlobí. Zato brácha Pompon se strašlivě nudí. Jeho načuřený výraz o tom na kresbě vypovídá opravdu vtipným způsobem. No a Pompon se rozhodne nudnou rodinu a nudný les opustit a zkusit žít jako kluk v domě. Pointa se autorovi povedla.
A nezapomeňte se podívat jak autor a ilustrátor Benjamin Chaud zpodobnil tátu medvěda na předposlední stránce knihy… 🙂
Apolenka z modrotisku
Překrásná knížka pro děti od Romany Košutkové je o tradičním řemesle, kterým je barvení látek modrotiskem. Do hluboké kypy se dává modré indigo, což je přírodní barvivo. Musí se dobře míchat, aby na barvené látce nebyly skvrny. Popem se látka potiskuje. Pop je směs vody, hlinky, arabské gumy a dalších přísad. Vzory se na látku tisknou dřevěnými formami. Pak se látka několikrát ponoří do barvicí lázně. Následně se musí několikrát vyprat, naškrobit a mandlovat. Modrotiskové látky jsou krásné, mají půvabné, tradičně bílé vzory.
Kniha o Apolence je o dvojici starých manželů, kteří nemají vlastní potomky. Moc by si přáli, někomu předat tradici barvení látek a šití oděvů. Jejich prosby jsou vyslyšeny, a tak jednoho dne najdou v lese malou panenku. Babička ji vezme domů, postará se o ni, a z panenky se stane dívka Apolenka. Ta babičce i dědečkovi s láskou pomáhá a celou tradici převezme.
Knížka je půvabně ilustrovaná Veronikou Vlkovou a Janem Šrámkem. Napsaná je pomocí genetické metody, což je pouze velkými písmeny.
Krásný počin. A netřeba příliš zdůrazňovat, že po přečtení já i dcera nutně potřebujeme modrotiskovou sukni…
Nemůžu usnout
Překrásná smutná knížka určená jak malým, tak i velkým čtenářům. V norské krajině stojí v zahradě pod sněhem dům. Žije v něm táta a malý syn. Na zahradu a do jejího okolí chodí liška. Na strom létají červení ptáci. O nich chlapci stará babička kdysi vyprávěla, že to jsou vtělení lidí, kteří umřeli. Chlapec má o ptáky starost, aby měli dostatek jídla. S tátou si povídají i o přáních, které člověk může mít, když uvidí padat hvězdu.
Ale jsou přání, která se splnit nemůžou.
Když někdo spí už navěky, tak se nevzbudí…
Kam putuje voda?
Cesta začíná ve vysokých horách. V nich se voda promění v mracích ve sněhové vločky. Ty se pak snášejí k zemi. Když sníh roztaje, stane se z něj zase voda. Voda teče v potůčcích, řekách. Voda se také vsakuje do země. U vody žije velké množství zvířat, které mají děti možnost v knížce poznat. Řeky se vlévají do veletoku, ten do moře. Voda proudí stále, nebo zmrzne, nebo se vypaří, a vrátí se zpátky na oblohu.
Kniha je autorkou krásně ilustrovaná. Okénkové průřezy děti také pobaví.
Už víte, jak to s vodou chodí?
Pírko
Uprostřed vysokých hor se rozprostírá podivná krajina. Na šedé, neveselé městečko dohlíží vojsko a zlý a bohatý vládce Šedomur. Jednoho dne do kraje přiletí nádherný pestrobarevný pták. Lidé a hlavně děti jsou živočichem uneseni. Šedomur ho se svým vojskem zlostně vyžene. Na dlažbě zůstane jedno barevné peříčko. Děti se rozhodnou jednat a změnit stávající smutný řád města.
Kniha je krásně ilustrovaná, ale příběh trochu pokulhává v konečném rozuzlení.
Barvy potřebujeme všichni…
Kam odplaval Vilík…
Knížka vás seznámí se spermíkem Vilíkem. Zjistíte, kde bydlí a kam se chystá… Společně s dalšími 300 miliony spermií se Vilík bude účastnit velkého závodu. Plavání mu jde náramně. Počítání naopak špatně.
Vlídná, stručná, vtipná kniha pro nejmenší děti o zázračném vzniku nového života.
Na konci příběhu se ještě seznámíte s Emou. Tušíte, jak je to možné? 🙂
Mokrozem – Suchozem: dva velké příběhy z jednoho světa
Oboustranná knížka spojuje dva příběhy dětí. Na jedné straně žije chlapec Lamar se slepičkou Dolores. V jeho části země stále prší, je vlhko k uzoufání. Počasí je tam nehostinné, až je to k nežití. V jiné části země žije dívka Neneh s fenkem Farúkem. V jejich části země je takové sucho, že je to uzoufání. Počasí je tam nehostinné, až je to k nežití. Obě děti se vypraví na cestu, na které se jednoho hezkého dne potkají.
Kniha čtenáře možná inspiruje a donutí k zamyšlení o klimatu země. Ilustrace vytvořili dva ilustrátoři a kniha přesto působí jednotně a dává dohromady krásný a čtivý celek. Zamýšleli jste se v posledních letech o ekologii, počasí a podmínkách k životu?
