Pravidla skutečných ninjů

Petře Štarkové se povedlo vyprávět čtivou formou příběh čtvrté třídy, která prožívá příchod nového spolužáka. Je jím nemluvný, agresivní chlapec Ivoš. Příběh vypráví různé postavy a ten Ivošův, nám odkrývá jeho nelehké domácí zázemí. Chlapce má v péči skvělá sociální pracovnice Lenka, která mu vysvětluje principy chování na knize o ninjích. Tím získá Ivošovu pozornost, a podle dítěti srozumitelných pravidel se jim společně daří zlepšovat jeho život. I třídní kolektiv pochopí, že chování jednotlivce může mít a vždy má svoje pozadí.
Moment, kdy Ivoš napraví jednou lotrovinu, mi nekompromisně vehnal slzy do očí.
Kniha je skvěle napsaná i ilustrovaná Viktorem Svobodou. Vřele ji doporučuji k přečtení.

Jana Šmejkalová

Fimfárum

Kdo by neznal klasickou knížku pohádek Jana Wericha s půvabnými ilustracemi Jiřího Trnky, jako by nikdy nečetl opravdu skvělé a vtipné pohádky. Jsou plné poučení, laskavého humoru a zůstanou nám v paměti jistě celý život. Werich vypráví známý příběh královny Koloběžky První, zjistíte cože to je Fimfárum, jak to dopadlo s rybářem a jeho ženou, proč a jak na Šumavě vyhynuli obři, co se stane až opadá listí z dubu, proč byla Barka tak šíleně lakomá, možná vás uspí líná pohádka, zjistíte proč je moře slané, jaký byl splněný sen, co se stalo se třemi sestrami a jedním prstenem, kdo to byl Paleček, zda se František Nebojsa opravdu nebál, že král měl tři syny bývá občas možné, ale zjistíte jací budou právě ti jeho, nerozluční kamarádi tři veteráni nás také svým osudem pobaví, zasloužilý vrabec v pohádce proletí naším světem, tři hrbáči z Damašku to také nebudou mít jednoduché a závěrem čtenáře čeká výborná pohádka tvořená pouze z jednoslabičných slov, a to chlap, děd, vnuk, pes a hrob. Moje staré vydání této knihy stálo pouhých 20 korun československých a vyšlo v roce 1978, ale kniha již mnohokrát vyšla znovu a vy ji také můžete obstarat…

Jana Šmejkalová

Můj knižní deník

Tuto knížku jsem v covidovém roce 2021 vybrala dětem z knihovny, kam chodí na můj čtenářský klub, jako odměnu za roční absolvování klubu. Na nákup knih nám přispěl skvělý spolek MAP (Místní akční plán), který podporuje čtenářskou gramotnost. Knížka je pro každého čtenáře k dotvoření. Úvodem si do ní zapíší svoje jméno, kde nejraději čtou, jaké jsou jejich nejoblíbenější knihy, oblíbená knihkupectví, blogy a třeba knižní přání. No a pak následují předpřipravené stránky na evidování přečtených knih. Čtenáři si tam zapisují název knihy, autora, svoje symbolické hodnocení, od kdy do kdy knihu četli, jaká byla první věta a jejich nejoblíbenější postava, jaká kniha byla, jak by mohla jinak skončit a svoje poznámky. Na dalších stránkách jsou předepsané otázky zase jiné. Knihu doplňují hezké ilustrace. A líbilo se mi, že kniha je univerzálně barevná, a hodí se tak pro kluky i holky. Já osobně si knihy a jejich hodnocení eviduji na skvělém webu www.databazeknih.cz, kde mě najdete pod přezdívkou Greena, protože mám ráda zelenou, a je to opravdu moje přezdívka, jen s výslovností „Grýňa“…

Jana Šmejkalová

Malý Mikuláš

Nestárnoucí literární klasika pro kluky od devíti let o vtipné partičce raubířů z Francie, kterou mistrně napsal René Gosciny a stejně mistrně ilustroval Jean Jacques Sempé. Toto je první kniha, ve které se čtenáři seznámí se sympatickým Mikulášem a jeho partičkou kámošů. Jistě zaujme tlustý Vendelín, vychloubačný Augustýn, silný Albín, šprt Celestýn, rváč Kryšpín, Viktorín i Fridolín. Můžete mít svého oblíbence nebo se můžete jen smát jejich sporům a taškařicím.
Tuto sérii knih jsem objevila jako dítě a zůstala mému srdci blízká. Stále knihy ráda dětem doporučuji, protože jejich humornost je nekonečná a již od 60. let dvacátého století jsou francouzským fenoménem. Věřím, že knížka osloví a další díly budete číst stejně nadšeně jako já…

Jana Šmejkalová

Prstýnek z kopřivy

Autor poetického textu a ilustrací Pavel Čech je mým mnohaletým oblíbencem. Tuto básnickou knížku jsem si rovnou koupila i domů, protože mě v knihkupectví zaujala. A opět mě nezklamala. Poetické vidění světa pana Čecha je mi blízké. Dojímají a těší mě stejné vjemy a podněty.

Co je svět a kdo jsem já?
Kdo to všechno stvořil
a dal tomu pravidla?
Zvídavost, ta se dědí
Alespoň jednu z odpovědí…

Jana Šmejkalová

Šťastný princ

Tuto knížky anglického autora Oscara Wilda jsem četla jako malá. Těch devět neskutečně emotivních a velice dojemných příběhů se mi nesmazatelně zarylo do srdce. Tenkrát jsem nechápala, proč někdo napíše takové smutné pohádky. Dnes už to vím. A ráda se ke knížce vracím. Je to hluboké, bolestné, přesné a plné lásky.
Pohádky jako Šťastný princ, který se rozdá ze svého bohatství a krásy, Slavík a růže, kdy se slavík obětuje pro lásku, Sobecký obr, který pochopí sílu lásky, Oddaný přítel, který se obětuje ve jménu přátelství, Podivuhodná raketa o marnosti a pýše, Mladý král o moci a nespravedlnosti a Dítě hvězdy o napravené pýše vás vtáhnou a již nepustí. Jistě je jako já budete po letech někomu vyprávět…

Jana Šmejkalová

Chlapec, krtek, liška a kůň

Poetický příběh chlapce, který se přátelí s krtkem je překrásným příběhem od anglického autora Charlieho Mackesyho. Krtek chlapci sděluje, jak je důležité být laskavou bytostí. Zápletka nastává, když krtka ohrožuje na životě liška, která se vzápětí dostane i do ohrožení svého života. Ačkoli krtkovi hrozí, že ho osvobození lišky bude stát život, přesto lišku osvobodí. Liška nebude váhat laskavost při první příležitosti oplatit. A tak to má být! Do příběhu vstoupí ještě kůň, který promluví o strachu. Příběh je plný poselství a může připomínat Malého prince nebo Čtyři dohody. Stojí za přečtení každým čtenářem a je jedno jestli mu je pět nebo padesát. Knihu autor překrásně ilustroval. Myslím, že i vy budete po jejím přečtení plánovat komu ji s láskou nadělíte…

Jana Šmejkalová

Staré řecké báje a pověsti

Eduard Petiška byl spisovatelem, který svým vyprávěním uměl upoutat jak malé čtenáře, tak ty velké. Jeho kniha řeckých bájí a pověstí je klasickou literaturou, se kterou se studenti pravidelně setkávají. Příběhy zrodila lidová fantazie starověkých Řeků a Petiška tyto příběhy mistrně převyprávěl.
V Řecku je hora Olymp, na které žijí bohové. Nejvyšší autoritou je bůh Zeus. Mezi postavy a příběhy se kterými se seznámíme patří Prométheus, Faéthón, pověst o potopě, o založení Théb, příběh o Midasovi, Tantalovi, o Zlatém rounu, Iásónovi a Médee, Héraklésovi, Perseovi, Daidalovi a Ik´arovi, Théseovi, Sisyfovi, Oidipovi a Antigoně, Érosu a Psýché, o Trojské válce, Odysseových cestách a moje nejoblíbenější pověst o Filemonovi a Baucis. Pokud vás zajímá, proč je tato pověst mojí nejmilejší, tak je to proto, že je o lásce, o ochotě, má poučení a přesah. Filemon se v ní promění v dub a Baucis v lípu. I po smrti si budou nablízku a zavane-li vítr, budou se se svými haluzemi něžně dotýkat druh druha…

Jana Šmejkalová

Kytice

Klasická temná básnická sbírka od klasika Karla Jaromíra Erbena provází studia téměř všech českých dětí. A myslím, že je to dobře. Zcela specifická Erbenova poetika a jeho rýmy jsou totiž skvělé. Čtenáři se v básních dozví o fatálnosti smrti, o čarovné moci, o nezlomnosti osudu, o kletbách, pokušení, o pranostikách, hřbitovech, hrobech i umrlcích. Baladické básně pocházejí již z 19. století a jsou inspirované slovanskými i jinými pověstmi. Možná je moje láska ke hřbitovům spojená s mojí oblibou této sbírky básní, kterou jsem již tolikrát od mládí četla…

Jana Šmejkalová

Maminka

Básně Jaroslava Seiferta mě celý život baví, těší a dojímají. Už jako malá holka jsem recitovala báseň Maminčina kytice na zlatých svatbách dlouholetých manželů a nestydím se ji i dnes zarecitovat třeba svojí mámě.
Seifertova poetika, láska k matce, k rodnému kraji je tak strhující a nadčasová, že čtenáře oslovuje již mnoho let a dál bude. Básně jsou veselé i smutné, jezdí v nich vlaky, vyhlíží se z oken, darují se květiny, je o dětech, o lásce mateřské i partnerské, o obyčejných věcech, o dětství a o věcech které nás utvářejí.

Ukázka ze sbírky:

Maminčina kytice

V rodinném albu ze sametu
jež nevešlo se na můj klín,
na stránce plné amoretů
je starý portrét maminčin.

Je v závoji, má dlouhou vlečku
a tatínkovi v čamaře,
který je nad ní u stolečku,
upřeně hledí do tváře.

Svatba a kvítí! Svatebčané,
tanec, prstýnky ze zlata!
Růžičky stuhou uvázané
tiskne si k srdci dojata.

A tmavé copy pod závojem
má třikrát kolem stočené.
Je mladá, krásná, a ten dojem
dítě už nezapomene.

Tatínek – jako tenkrát muži –
má kníry. Opřen vestoje,
dívá se na kytici růží,
zastřenou cípem závoje.

Dost růži jsem už viděl v žití,
nakonec zbylo těchto pár.
Dost měl jich, mnohé toužil míti,
a život přešel, jsem už stár.

Trpce si říkám tuto větu.
Jak je to hezké, býti mlád!
Na stránce plné amoretů
jsou růže svěží posavad.

Jana Šmejkalová