Smrt je v příběhu Kitty Crowther malá roztomilá osůbka. Má černý plášť a přes rameno si nese kosu. Tiše chodí, navštěvuje lidi a bere je za ruku. Odvádí je do království mrtvých. Lidé se malé smrti bojí a ji to mrzí. Pořád je to stejné až do dne, kdy si přijde pro dívenku Evelínu. Ta je první, kdo maličkou smrt ráda vidí. Evelína se v království mrtvých dlouho nezdrží, protože se musí vydat na cestu do dalšího života. A Evelína se vrátí ještě jednou, ale já vám již nemůžu prozradit v jaké podobě. To si musíte přečíst sami.
Kniha je smutná, ale možná nečekaně také plná radosti, trochy smíchu, a vžene vám takové hezké slzy do očí…
Skříp, škráb, píp a žbluňk
Autorka Kitty Crowther špatně slyší a údajně ji celý život přitahuje svět obrazů, znaků a skrytých významů. Také je celoživotní obdivovatelkou dětských knih a tímto příběhem do toho knižního světa skvěle přispěla.
Kniha je malém žabáčkovi Jeronýmovi, který se v noci moc bojí být sám. Prodlužuje uspávání, nechce maminku pustit, a když se snaží usnout, stále ho děsí zvuky. Pořád slyší strašidelné a děsivé skříp, škráb, píp a žbluňk.
Co to jen může být…