Tato kniha mě od první věty naprosto okouzlila, zaujala a pohltila. Ta věta je o tom, že malý chlapec, kterému se říká Cuketka, chce kvůli mamince zabít nebe. Máma mu říká, že nebe je tak velké, aby jim připomnělo, že lidé žijící pod ním, si nemůžou vyskakovat. Je to alkoholička, která žije se svým devítiletým zanedbaným a občas bitým synem. Jednoho smolného dne se stane fatální nehoda, kdy Cuketka svoji matku zastřelí. Následně se dostane do dětského domova Les Fontaines. Po nehodě se chlapce ujme empatický policajt Raymond, který ho nejenom dopraví do domova, ale udržuje s ním i následný kontakt. V dětském domově to bude pro Cuketku požehnáním. Potká tam děti, které si každé nese svůj šrám na duši. Jejich příběhy jsou tak dojemné, že mi čtení knihy opakovaně vhánělo slzy do očí. Všem dětem jsem držela palce, aby svoje osudy měly v rámci možností šťastné. Tato bravurně napsaná kniha francouzským autorem Gillesem Parisem mě opravdu zasáhla a zůstane navždy v mé paměti a v mém srdci.
Dokonce jsem při jejím čtení zatoužila pracovat v dětském domově a dětem tak moct jejich životy zpříjemnit.
Cuketko, přeji ti lásku, nebe plné lásky…
Můj život Cuketky
Jana Šmejkalová