Tučková Kateřina Archivy - Čtu Čteš Čteme

Archiv pro štítek: Tučková Kateřina

Kateřina Tučková se narodila v roce 1980 v Brně. Vyrůstala v jihomoravské vesnici Moutnice, posléze v Kuřimi. Vystudovala gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně (1995–1999) a historii umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1999–2006).
Během studií se nastěhovala do bytu v centru Brna, do míst, kterým se přezdívá brněnský Bronx, odkud byli v květnu 1945 vyhnáni němečtí obyvatelé v tzv. brněnském pochodu smrti. Toto zjištění ji inspirovalo k napsání románu Vyhnání Gerty Schnirch (Host, 2009) o dívce z místní česko-německé rodiny.
Její knižní prvotinou byla novela Montespaniáda (Větrné mlýny, 2006), ale teprve svou druhou knihou upoutala pozornost širší veřejnosti. Byla za ni nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého, nakonec však získala čtenářskou cenu Magnesia Litera (2010). Ve své třetí knize nazvané Žítkovské bohyně (Host, 2012) se pak znovu zaměřila na českou historii. Zachytila v ní příběh výjimečného rodu léčitelek z oblasti Bílých Karpat, které přežily čarodějnické procesy, útlak církví i protektorátními úřady, aby byly nakonec zničeny bezohledností komunistického režimu.
V letech 2006–2014 pokračovala Kateřina Tučková v doktorských studiích historie umění na Univerzitě Karlově v Praze. Během této doby vydala řadu odborných publikací z oblasti výtvarného umění: Transfer (Akademie výtvarných umění v Praze, 2008), Slovem i obrazem (Nakladatelství Vltavín, 2008), nebo Normální malba (Nakladatelství Vltavín, 2009) a mnoho dalších. V řadě z nich propojuje své odborné zkušenosti s literární tvorbou – kniha Můj otec Kamil Lhoták je beletrizovaným životopisem malíře Kamila Lhotáka nahlíženého očima vlastního syna (Nakladatelství Vltavín, 2008).
Také publikace Na hraně příběhu – Sochy v ulicích (Dům umění města Brna, 2013) a Fabrika – příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (Host, 2014) vyšly jako libreta k výstavním projektům.
Podle povídkových textů v první publikaci vystavěli umělci v rámci výstavy Brno Art Open čtrnáct soch ve veřejném prostoru města Brna, kniha Fabrika vyšla zase jako doprovodná publikace k výstavě Brno – moravský Manchester uspořádané Moravskou galerií na přelomu let 2014 a 2015.
V roce 2014 ukončila doktorské studium historie umění na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze disertační prací o Skupině Radar, v níž se zaměřila na problematiku tvůrčích skupin pracujících v období komunistické totality. Je také autorkou monografie o spisovatelce Věře Sládkové – Věra Sládková, prozaické dílo (Nakladatelství Vltavín, 2009).
Na divadelní jeviště vstoupila v roce 2018 původní divadelní hrou na motivy života první české hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, Vitka (Husa na provázku, 2018). Hra byla nominována na Cenu kritiky za inscenaci roku (2019). Dramatizovala také román rakouského spisovatele Roberta Schneidera Bratr spánku (Švandovo divadlo, 2018). Hry podle jejích románů uvádějí Městské divadlo Brno, Městské divadlo Zlín, HaDivadlo, Husa na provázku, Divadlo pod Palmovkou, 3D Company, nebo studentský soubor KUK.
Kateřina Tučková spolupracovala či spolupracuje s časopisy Respekt, Salon – kulturní příloha deníku Právo, Deník N, Tvar (zde beletristicky debutovala v roce 2003), Literární noviny a Weles. Nespolupracuje naopak s médii, která jsou součástí vydavatelského impéria současného premiéra České Republiky, Andreje Babiše, neboť jejich vlastnictví politikem považuje za neakceptovatelný střet zájmu a porušení hodnot demokratické společnosti.
Kateřina Tučková žije v Praze a v Brně.

Zdroj: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/katerina-tuckova-5826

Tato krásná kniha by slušela knihovnám všech českých dívek. A v knihovnách českých chlapců by se vyjímala také skvěle. Je překrásně ilustrovaná studenty ateliéru Didaktické ilustrace Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara a také Renátou Fučíkovou. O autorství jednotlivých medailonků se podělily Renáta Fučíková, Kateřina Tučková, Lenka Křížová Procházková a Anna Musilová.
Zaujaly mě všechny příběhy, nejvíce české světice a zakladatelky řádu křížovníků se zlatou hvězdou svaté Anežky, české a uherské královny a rakouské arcivévodkyně Marie Terezie, příběh podnikatelky a filantropky Anny Náprstkové, spisovatelky Boženy Němcové, spisovatelky a průkopnice ženského vzdělávání Elišky Krásnohorské, malířky, grafičky a knižní ilustrátorky Zdenky Braunerové, filozofky a poustevnice Anny Pammrové, šlechtičny a mecenášky Sidonie Nádherné, příběh první české doktorky technických věd a političky Marie Tumlířové, malířky Toyen, módní návrhářky Hany Podolské, humanitární pracovnice a zachránkyně židovských dětí Marie Schmolkové, překladatelky a novinářky Mileny Jesenské, právničky, političky a bojovnice za práva žen Milady Horákové, filmové režisérky Věry Chytilové, spisovatelky a nakladatelky Zdeny Sulivarové, první dámy a zakladatelky Výboru dobré vůle Olgy Havlové i architektky Evy Jiřičné.
Zkrátka inspirativních českých žen je naše historie plná, tuto knihu si proto musíte přečíst…

Jana Šmejkalová