Kdo by neznal klasickou knížku pohádek Jana Wericha s půvabnými ilustracemi Jiřího Trnky, jako by nikdy nečetl opravdu skvělé a vtipné pohádky. Jsou plné poučení, laskavého humoru a zůstanou nám v paměti jistě celý život. Werich vypráví známý příběh královny Koloběžky První, zjistíte cože to je Fimfárum, jak to dopadlo s rybářem a jeho ženou, proč a jak na Šumavě vyhynuli obři, co se stane až opadá listí z dubu, proč byla Barka tak šíleně lakomá, možná vás uspí líná pohádka, zjistíte proč je moře slané, jaký byl splněný sen, co se stalo se třemi sestrami a jedním prstenem, kdo to byl Paleček, zda se František Nebojsa opravdu nebál, že král měl tři syny bývá občas možné, ale zjistíte jací budou právě ti jeho, nerozluční kamarádi tři veteráni nás také svým osudem pobaví, zasloužilý vrabec v pohádce proletí naším světem, tři hrbáči z Damašku to také nebudou mít jednoduché a závěrem čtenáře čeká výborná pohádka tvořená pouze z jednoslabičných slov, a to chlap, děd, vnuk, pes a hrob. Moje staré vydání této knihy stálo pouhých 20 korun československých a vyšlo v roce 1978, ale kniha již mnohokrát vyšla znovu a vy ji také můžete obstarat…
Archiv pro štítek: Werich Jan
Jan Werich pocházel z rodiny pojišťovního úředníka. Studoval spolu s Jiřím Voskovcem (se kterým se znaml od r. 1914) na reálném gymnáziu v Praze v Křemencově ulici, odtud pak Werich přešel na smíchovské reálné gymnázium. Po něm studoval práva, ale studia nedokončil.
V dubnu 1927 uvedl s Voskovcem představení Vest pocket revue v pražské Umělecké besedě. V létě roku 1927 se soubor stal součástí Osvobozeného divadla (které vzniklo r. 1925 jako divadelní sekce Devětsilu). Voskovec a Werich v Osvobozeném divadle pracovali jako autoři i herci a vytvořili osobitou komediální dvojici. Spolupracovali také s hudebníkem Jaroslavem Ježkem.
V listopadu 1938 ukončilo Osvobozené divadlo svou činnost, V+W a J. Ježek emigrovali do USA. Po návratu do vlasti roku 1945 založili Divadlo V+W.
Voskovec se však uchýlil roku 1948 do exilu a tak Jan Werich přešel do Divadla státního filmu v Karlíně. V letech 1955–59 byl uměleckým ředitelem a hercem Divadla satiry (roku 1957 přejmenované na Divadlo ABC), kde se spolu s partnerem M. Horníčkem vrátil k některým hrám Osvobozeného divadla.
Kromě divadelní činnosti se věnoval i filmu, hrál v několika filmech a televizních inscenacích.
V 70. letech mu byl znemožněn přístup do médií jako reakce na jeho postoje v období pražského jara 1969, na sklonku následujícího desetiletí byl pak propagandisticky využit jeho podpis tzv. Anticharty. Po zbytek svého života byl vládnoucím režimem postaven mimo hlavní kulturní proud.
Zdroj: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jan-werich-171